Česko je považováno za ateistickou zemi. Proč tomu je? Vážíme si více našeho majetku a peněz než naší duše, tedy pokud nějakou máme. Malé procento z nás stále navštěvuje kostely a jiné chrámy. Ale i tato tradice upadá a je stále méně zasvěcených osob. Když se zaměříme na církev můžeme vidět, že jsou kázání stále stejná a dogmatismus je zabiják kreativity a zábavy. To taky zrovna nepomáhá, ale něčemu zkrátka věřit musíme.
Že věci, které děláme se nám po smrti vrátí, že po smrti existuje něco dalšího, lepšího, na co se těšíme a bude nám odměnou. Smějeme se dalším náboženstvím, ale proč vlastně. Protože lidé v dávných dobách uctívali zvířata, krávy, volavky nebo třeba brouky, speciálně pak hovnivála. Je samozřejmě vtipné uctívat něco už dnes dokonale známe a víme, že zde žádné nadpřirozeno není.
Ovšem je třeba si uvědomit, že lidé tehdejší doby takové znalosti neměli. Považovali vlastnosti těchto zvířat za něco nadpozemského, co je staví v žebříčku právě nad nás. Jinak teorie, co bude po smrti a jak se máme chovat byla stejná.
Pokud jsme se chovali dobře čeká nás odměna v podobě věčného života, kde je jen radost a neexistuje bolest. V opačném případě nás čeká tma a zatracení. Nepřipomíná nám to něco? Peklo a ráj. Často se také děsíme a nechápeme, jak mohla církev vybírat a žádat odpustky za hříchy. Přitom ku příkladu Egypťané byli úplně stejní. V dobách přísnějších panovníků si posmrtný život mohli dovolit jen ti nejbohatší a ostatní prostě měli smůlu.
Stále se opakující vzorec nás tedy přivádí na myšlenku, které náboženství je to pravé. Když všechna jsou si vesměs podobná jen s drobnými rozdíly. Někteří z nás uctívají tesaře, jiní všemohoucí bytost, další zase věří v celou plejádu bohů.
Všechny jsou si však podobné v tom, že nás za dobré skutky čeká v příštím životě odměna v podobě dobrého zacházení a kýženého odpočinku.