Ve třídě učitel matematiky napsal na tabuli tabulku 8:-
8*1=8
8*2=16
8*3=24
8*4=32
8*5=40
8*6=48
8*7=56
8*8=64
8*9=72
8*10=79
Když skončila, našla studenty, jak se jí smějí. Ptala se na důvod, na který všichni hromadně řekli, že tabulku napsala špatně. Je to 8*10=80, ne 79.
Když to učitel poslouchal, usmál se a řekl, že jsem úmyslně napsal poslední řádek špatně, abych vám vysvětlil důležitou lekci v životě. Vysvětlila: „Napsala jsem devět věcí správně, ale omlouvám se, že si toho nikdo neváží. Naopak, udělala jsem jen jednu chybu a všichni jste se začali smát. To je život! Pokračovala: „To je málo rad pro každého.“–
A. Chyby se liší od selhání. Neúspěchy nikdy nepřijímají chyby, zatímco vítězové přijímají své chyby jako cestu k dokonalosti.
b. Naučte je rozlišovat mezi konstruktivní a destruktivní kritikou.
C. Destruktivní kritika může snižovat jejich sebevědomí, náladu, činí je rozhořčenými nebo dokonce antagonistickými, na druhou stranu konstruktivní kritika je vysvětlována jako vyjádření nesouhlasu s někým nebo s něčím na základě vnímaných chyb, vad nebo omylů.
d. Nesnažte se pokaždé o perfekcionismus. Někdy se dítě tak bojí, že nesplní jeho nebo vaše očekávání, že se bojí zkoušet nové věci.
E. Během náročné situace jim nakažte, aby zůstali v klidu a nereagovali na kritiku hněvem, protože to může mít negativní vliv na ně i na ostatní. Berte to jako zkušenost s učením.
F. Naučte je používat kritiku pozitivním způsobem ke zlepšení a růstu, protože přiznat, že se mýlíme, a napravit naši chybu není známkou slabosti, ale silného charakteru.
G. Pokud někdo poukázal na chyby vašeho dítěte (a ono je sklíčené), místo toho, aby řekl: „Proč to nechápeš“ nebo „proč nemůžeš nic udělat správně?“, začněte pozitivní řečí, „Podívej, synu/dceři to přijmi a pracovat na tom.“ To mu nabízí příležitost k osobnímu vylepšení a učení.